Podporovat, nezakazovat: Jak Apify zavádělo AI a co jim u toho vybuchlo
Vojtěch Jeřábek z Apify na konferenci AI v kostce popsal dva vlastní incidenty, proč je nejzranitelnější vývojář a ne nováček, a co z jejich řešení pro zavádění AI do firmy funguje.
Dvakrát se jim to vymklo z rukou. A ani jednou to nebyl ten nejistý kolega, který si AI zkouší poprvé. Oba incidenty si způsobili jejich zkušení vývojáři.
Vojtěch Jeřábek je AI engineer ve firmě Apify a zároveň v ní dělá něco, co většina firem vůbec nemá: hlídá zavádění AI do netechnických oddělení. Na konferenci AI v kostce přišel vyprávět, co jim u toho explodovalo a jak to postavili znovu.
Apify je pražská firma, které se letos vede víc než dobře. Má kolem 25 tisíc zákazníků a vývojářům na své platformě vyplácí přibližně milion dolarů měsíčně. Jinými slovy, nejde o firmu, která by s technologií teprve začínala. A právě proto je jejich zkušenost zajímavá.
• • •
Dvě věci, které se jim staly
Přednáška začala tím, čím by většina firem nezačala. Dvěma vlastními selháními.
Útok, který si přinesl kolega s instalací
Jeden z vývojářů si nainstaloval Claude Code z neznámého zdroje. Spolu s ním si do počítače dostal i zasažený balíček. Ten se pak sám začal šířit do dalších a dalších firemních repozitářů.
Žádná zákaznická data neunikla, šlo o zdrojový kód a interní materiály. Ale bylo to varování, že vzniká nový druh rizika, na který dosavadní obrana nestačí.
🔍 Pro zvědavé
Tahle kategorie útoků se jmenuje supply chain attack, česky útok na dodavatelský řetězec. Nenapadne vás přímo, ale dostane se k vám skrz něco, co si sami nainstalujete. V roce 2026 proběhla rozsáhlá kampaň s falešnými nabídkami Claude Code ke stažení na GitHubu a paralelně se šířil červ, který po získání jednoho publikačního tokenu dokázal vydat zavirované verze všech balíčků daného vydavatele a zapsat se i do konfiguračních souborů v repozitářích. Odtud to „šíří se samo dál“.
Interní aplikace, která skončila na veřejné adrese
Druhý případ: interně vibe-kódovaná aplikace nakonec visela na veřejné doméně. Dostal se k ní kdokoli a byla v ní zčásti interní data.
🔍 Pro zvědavé
Vibe coding je psaní programu tak, že výsledek popíšete slovy a kód za vás napíše AI. Je to skvělé na nástroj, který si vyrobíte za odpoledne. Horší je to ve chvíli, kdy ho má někdo nasadit, zabezpečit a za rok udržovat.
„Jenom podotknu, stalo se to obojí technicky zdatným vývojářům. Nestalo se to někomu, kdo by si něco zkoušel a jinak by s tou technologií do kontaktu nepřišel. Takže stát se to může všem.“
Vojtěch Jeřábek
Tahle věta je důvod, proč stojí za to poslouchat dál. Obvyklá reakce firmy na takové dva incidenty je totiž zavřít kohoutky a omezit přístup na ty, kdo vědí, co dělají. Jenže Apify zjistilo, že ti lidé to už vědí a stalo se to právě jim.
• • •
Nejzranitelnější není nováček, ale inženýr
Z toho vyplynula otázka, kterou si Vojtěch Jeřábek položil nahlas: kdo je v tomhle novém světě tím nejslabším místem? Nabízela se odpověď, že to budou netechničtí kolegové, kteří teprve začínají autonomně spouštět úlohy a sahat na firemní nástroje.
Jejich hypotéza je ale pořád opačná. Nejexponovanější jsou vývojáři, a to ze dvou důvodů. Jen oni mají přístup ke kritickým systémům, protože firma má přístupová práva rozumně oddělená. A k tomu druhý důvod:
„Více než 90 procent našich pull requestů dnes vzniká v kombinaci s agentem. A hádáme, že do budoucna to bude ještě víc.“
Vojtěch Jeřábek
🔍 Pro zvědavé
Pull request (PR) je návrh změny ve zdrojovém kódu, který někdo další schvaluje, než se změna dostane do produktu. Claude Code se v GitHubu k autorství sám přiznává, takže nikdo nemůže vydávat práci agenta za svou ani naopak.
Jinými slovy: lidé s největším přístupem jsou zároveň ti, kdo AI používají nejintenzivněji. Nejde tedy o to naučit opatrnosti začátečníky, ale postavit mantinely právě tam, kde se nejvíc pracuje.
• • •
Zákaz nevyrobí bezpečí, vyrobí stín
Tady přišel ten moment, kdy se přednáška otočila z diagnózy do rozhodnutí. Rizika jsou reálná, ale technologie má obrovský potenciál a brzdit ji by znamenalo omezovat se v období, které se nebude opakovat. Je tedy potřeba najít rovnováhu mezi přístupem pro všechny a bezpečností.
„Pokud ty nástroje zakážete, lidi přejdou jenom na nějakou svoji osobní verzi, která námi nebude hlídaná. V tom nejhorším případě to bude verze zadarmo, takže vůbec nelze čekat, že ta data zůstanou bezpečná a že se na nich později nebudou trénovat další modely.“
Vojtěch Jeřábek
✕ Zákaz
Nástroj je oficiálně zakázaný. Lidé ho používají v osobních účtech, často v bezplatné verzi. Firma nemá ani přehled, ani kontrolu, ani smluvní ochranu dat.
✓ Podpora s mantinely
Jedna firemní organizace, centrálně vynucené nastavení a edukace o rizicích. Firma ví, kdo co používá, a může některá oprávnění vypnout nebo naopak povolit za uživatele.
Konkrétně to u nich znamená firemní organizaci v Claude, centrálně vynucené nastavení a průběžné vysvětlování. Jeden praktický detail, který by jinak nikdo nevyřešil: lidé mají tendenci v nástroji odklikávat všechna oprávnění, která po nich chce, aniž by je čtou. Část z nich proto správce zakáže nebo povolí rovnou za celou firmu.
Od té doby se podle Vojtěcha Jeřábka obešli bez dalších incidentů.
Tisíc eur a povinnost napsat o tom
Nejoriginálnější prvek celého nastavení se netýká bezpečnosti, ale peněz. Kdo s AI pracuje intenzivně, vyčerpá svůj limit rychle. Apify má strop nastavený až na tisíc eur za měsíc a neřeší to zákazem, ale reportem.
„Pokud se to někomu stane a opravdu do toho limitu dojde, tak bych o tom slyšel rád nějaký report pro ostatní. Protože došlo k jedné ze dvou věcí. Buď opravdu našel nějaký velký benefit, který těch tisíc eur ospravedlní, anebo tam došlo k velké chybě a o té by se ostatní měli dozvědět.“
Vojtěch Jeřábek
Typickým příkladem té chyby je nechat přes noc běžet dávkové zpracování dat, při kterém si model natahuje do kontextu obrovský soubor a limit vysaje za několik hodin. Místo pokuty z toho tedy vzniká interní znalost.
• • •
Stejný nástroj neznamená stejný kontext
Když měla firma nástroj, na kterém se shodli všichni, narazila na další problém. Každý sice pracuje v tomtéž, ale každý si k tomu musí shánět vlastní podklady.
„Sice máte stejný nástroj, ale nemáte stejný kontext. Ten prompt si musíte buď připravit sami, případně vykopírovat, odkázat se na nějakou starou konverzaci, na nějakou stránku v Notionu a tak dál.“
Vojtěch Jeřábek
Proto postavili interní Claude Workspace, který zrcadlí strukturu firmy. Je v něm celofiremní kontext, tedy jak se Apify pozicuje na trhu, něco o historii a o technických řešeních. A pod tím dílčí úrovně podle oddělení a týmů, například jak funguje produktový marketing nebo obsahové oddělení.
Technicky to z větší části nejsou žádné sofistikované systémy, ale textové soubory ve formátu markdown a odkazy na další zdroje.
🔍 Pro zvědavé
Markdown je obyčejný text s pár znaménky pro formátování, třeba hvězdičkami pro tučné písmo. Čte ho člověk i model a verzuje se stejně jako kód, takže je vidět, kdo co kdy změnil.
Co z toho firma získá, pojmenoval jedním slovem: baseline, tedy zaručená spodní hranice.
„Jste díky tomu schopni garantovat nějaký standard výstupů od kolegů, nehledě na to, jaký je jejich skill s AI nástroji.“
Vojtěch Jeřábek
A druhý efekt je distribuce. Dovednosti a agenty, které někdo vyrobí, jde rozeslat napříč celou firmou. Není to už o tom, že vám kolega něco pošle podle toho, jak jste se potkali v kuchyňce.
• • •
Tři vrstvy, na kterých to stojí
Zbytek jejich řešení se dá přečíst jako tři vrstvy nad tím workspace. Každá řeší jeden konkrétní problém.
1. Konektory, aby model měl ruce
Model sám o sobě jen mluví. Aby mohl pracovat s firemním okolím, je napojený na Notion, Google Workspace, Slack, Figmu a vlastní platformu Apify. Kolegům se používání těchto napojení doporučuje, protože bez nich by jen pořád kopírovali data tam a zpět.
2. Cloudový sandbox místo lokálního počítače
Přešli na cloudovou verzi Claude Code. Prostředí se nastaví jednou pro celou firmu, nehledě na to, jestli kdo pracuje na Macu, Linuxu, Windows nebo z telefonu. A hlavně vznikne další vrstva mezi lokálním počítačem a případným útočníkem.
3. Vibe-kódované aplikace za přihlášením
Interní aplikaci, kterou si netechnický kolega postaví, je potřeba někam nasadit a schovat za ověření uživatele. Na to existují hostingové služby. Produkční aplikace tímhle způsobem nevznikají, ty pořád staví vývojáři.
U té druhé vrstvy měl pěkné vysvětlení, proč sandbox není paranoia. Nejde jen o útočníky.
„Víte, že ti útočníci nikdy nešáhnou na váš lokální systém. A Claude to může udělat i omylem. On velmi rád hledá, když mu něco nefunguje, nějaké náhradní řešení, a prochází si ty adresáře dál a dál.“
Vojtěch Jeřábek
🔍 Pro zvědavé
Sandbox je oddělené prostředí, ve kterém program běží, aniž by měl přístup k ostatním částem počítače. Pro agenta je to zásadní rozdíl: když se splete nebo ho někdo podvrhnutou instrukcí přesměruje, poškodí jen to, co je v pískovišti.
U třetí vrstvy zazněla ještě jedna věc, která se při nadšení z vibe codingu přehlíží. Tím hlavním nákladem není postavení aplikace, ale její údržba za půl roku.
„Pokud někdo přijde s tím, že by takovou aplikaci vyvinul, nejprve se ho snažíme směrovat ke standardním kanálům, k workflows nebo ke skillům. Tohle by mělo být opravdu to poslední možné řešení, kvůli té náročnější údržbě.“
Vojtěch Jeřábek
• • •
Jak to dostat k lidem, kteří o to nestojí
Druhá polovina přednášky byla o něčem jiném než o technologii. Infrastruktura je hotová, ale jak ji dostat do rukou kolegů, kteří nejsou vývojáři a nemají důvod se tím zabývat?
Vojtěch Jeřábek začal tím, co jim nefungovalo. Externí konzultanti nebyli dobře škálovatelní a držet si je dlouhodobě ve firmě by bylo drahé. Místo toho zamířili na lidi, kteří mají největší šanci šířit tu znalost dál, a to jsou vedoucí týmů.
„Doménová odbornost hraje podle nás větší roli než AI expertíza. Vedoucí týmů jsou nejblíž tomu, kde se ta práce děje, a zároveň mají přehled o schopnostech těch lidí.“
Vojtěch Jeřábek
Logika je v tom, že odborník ve své oblasti uvidí potenciál sám a bude ochotný překonávat problémy, které s tím přijdou. Stav adopce v každém týmu se pak pravidelně vyhodnocuje a hledá se, čím ten tým posunout dál.
A pak padla věta, která by měla zajímat každého, kdo nabírá lidi:
„AI znalosti bereme jako znalost jakéhokoli jiného nástroje. Stejně jako chcete znalost Excelu, programovacího jazyka nebo účetního systému Pohoda, tak prostě je to i práce s agentním AI. A máme to jako součást kariérního žebříčku.“
Vojtěch Jeřábek
Čtyři kanály, které jim fungují
Na konkrétní šíření znalostí mají čtyři věci. Všechny jsou levné a žádná z nich není školení.
- AI office hours. Vyhrazený čas, kdy může kdokoli přijít a řešit svůj problém. V kalendáři se to překrývá s firemní snídaní, a to naprosto záměrně: „Víme, že díky tomu tam dostaneme víc lidí a oni se o svých problémech rozpovídají.“
- Slackové kanály. Jeden na inspiraci, druhý na vyloženou pomoc ve stylu „nefunguje mi Claude“. Pointa je, že se tam nikdo nemá bát položit i hloupý dotaz.
- Workshopy pro týmy zaměřené na jeden konkrétní problém, ne na obecný úvod do AI.
- Databáze use casů. Kolegové do ní vkládají své automatizace, dovednosti a aplikace. Když má někdo nový problém, odkáže se nejdřív sem.
U té databáze zmínil důvod, který zná každá větší firma: „Strašně moc lidí začalo vytvářet přepis videohovorů nebo shrnutí e-mailů. Takže je dobré, když to funguje jen jedno.“
Peer and Learn, tedy koukat kolegovi přes rameno
Z celého výčtu si zaslouží vlastní odstavec jedna věc, o které sám řekl, že nebyla jeho nápad, ale nadchla ho. Jmenuje se Peer and Learn a je to přibližně hodinové sezení, kdy si sednete ke kolegovi a prostě koukáte, jak pracuje.
„Vidíte, jak řeší nějaký skutečný úkol s pomocí AI, a můžete se ho doptat. Ukázalo se nám to užitečnější než nějaké dlouhé školení, protože to opravdu vidíte na vlastní oči a v reálném použití.“
Vojtěch Jeřábek
A ještě jedna věta, která stojí za vytištění: „Snažíme se kolegům vštípit do hlavy, že umělá inteligence je ten váš hrozně chytrý a ochotný kolega, který na vás vždycky má čas a nebude iritovaný. Nehledě na to, kolik dotazů mu položíte a jak elementárních.“
Tohle je podle něj důležité proti paralýze, kdy se někdo nezeptá, protože se stydí před expertem, a tak radši neudělá nic. A právě proto, že lidé běží v sandboxech, platí: nemají šanci co rozbít.
• • •
Co je na jejich řešení nejslabší
Nejpřesvědčivější část přednášky byla ta, kde si Vojtěch Jeřábek nabořil vlastní řešení. Rovnou řekl, že to, co prezentuje, není nejlepší možné, jen to, co jim teď funguje, a že to nevnímají jako definitivní.
Tři slabá místa, která sám pojmenoval:
- Vendor lock-in. Jsou silně navázaní na jednoho dodavatele. Zhruba desetina kolegů používá alternativy, částečně i proto, že Apify má vlastní MCP server a musí ověřovat, že funguje i v jiných agentních nástrojích.
- Cena tokenů. Jsou to jedny z nejdražších modelů na trhu. Protiargument podle něj je, že u nejvyšších tarifů jsou tokeny výrazně dotované.
- Alternativ je málo. Pokud chcete jedno řešení, které funguje pro technická i netechnická oddělení, napočítal dohromady čtyři dodavatele. U kteréhokoli z nich byste skončili se stejnou závislostí.
🔍 Pro zvědavé
Vendor lock-in je stav, kdy je přechod k jinému dodavateli tak nákladný, že ho reálně neuděláte. MCP (Model Context Protocol) je naopak otevřený standard, kterým se modely napojují na nástroje a data. Právě proto, že na něm Apify staví produkt, musí ověřovat, že jejich MCP server funguje i jinde než v jednom konkrétním nástroji.
Lokální modely jako cestu ven zvažovali a zamítli. Apify běží celé v cloudu, takže nemají vlastní infrastrukturu, kam by je umístili, a v nejbližší době s tím nezačínají.
• • •
Pět vět na konec
Závěr si Vojtěch Jeřábek shrnul sám, a je to zároveň nejlepší shrnutí celé přednášky.
Co si odnést
1 Adopce potřebuje prostor a prostředky. Fyzický prostor na společná sezení, čas, který lidem někdo opravdu dá, a virtuální místa, odkud mohou čerpat.
2 Unifikujte. Pokud je zdrojů deset, lidé se v tom ztratí. Podpořte jedno řešení a mějte k němu dokumentaci, se kterou si poradí i technicky neznalý člověk.
3 Experimentátorům to ale umožněte. Kdo chce zkoušet alternativy, ať zkouší. Určitá omezení ano, zákaz ne.
4 Experimentujte teď. „Nevím, jak dlouho bude rizikový kapitál chtít dotovat provoz těch modelů.“ Tenhle čas se nemusí opakovat.
5 Zákaz nefunguje. Lidé nástroje používat nepřestanou, jen přejdou na osobní verzi, kterou neuvidíte.
6 Výběr nástroje není trvalé rozhodnutí. Žádný dnešní setup není definitivní.
Zdroje a další čtení
- Přednáška Vojtěcha Jeřábka na konferenci AI v kostce (2026). Citace jsou přepisem jeho vystoupení, interní čísla Apify pocházejí od něj.
- Lupa.cz: Český obchod s aplikacemi už vývojářům měsíčně vyplácí milion dolarů (květen 2026). lupa.cz
- Trend Micro: kampaň s falešnými nabídkami Claude Code ke stažení a payloady v GitHub Releases (2026).
- Microsoft Security: analýza samo se šířícího červa v dodavatelském řetězci npm (srpen 2026). microsoft.com
- Apify: platforma a MCP server pro vývojáře. apify.com
„Nevnímejte výběr nástroje jako trvalé rozhodnutí.“
AIvKostce.cz | Tým AI v Kostce | říjen 2026